Houbaření patří mezi naše oblíbené volnočasové aktivity a každý rok netrpělivě čekáme, kdy v lese narazíme na první hřibovitou houbu. Právě hřib kovář (Sutorius luridiformis) je často tím, kdo naši sezonu zahájí – a rozhodně stojí za to se mu podívat blíže. Pokud vás zajímá, jak hřiba kováře neomylně poznat, kde ho v lese najít a čím je výjimečný, čtěte dál. Čekají vás zajímavosti o jeho vzhledu, rozpoznání, kuchyňském využití i tipy, jak ho nezaměnit s nejedlými druhy.
Charakteristické rysy hřiba kováře
Klobouk hřiba kováře dosahuje šířky 50–200 mm. Zatímco mladé plodnice mají klobouk polokulovitý, starší formy jsou už rozložitější až široce poduškovité. Barva je opravdu proměnlivá – najdeme zde odstíny hnědé, černohnědé, olivové až po rezavé, žluté či oranžové tóny. Zajímavostí je, že mladé houby mohou mít klobouk téměř celý žlutý, než začne nabývat typických barev.
Rourky dosahují výšky 10–20 mm a jejich barva přechází od žlutozelené přes rumělkově červené až po modravou, pokud na ně sáhneme.
Neméně nápadný je třeň, který je nejprve soudkovitý až kulovitý a později se změní na kyjovitý nebo válcovitý, obvykle 40–150 mm na délku. Povrch je žlutý či načervenalý, hustě posetý nepravidelnými červenými zrníčky a – na rozdíl od jiných podobných druhů – bez síťky.
Nápadné změny barvy po rozkrojení
Dužnina hřiba kováře je žlutá, ale při rozkrojení velmi rychle modrá. Tento efekt je zvláště výrazný, i když se postupně mění až do šedookrové. Je to jeden z poznávacích znaků, který při sběru snadno odhalíme.
Výtrusný prach je olivově hnědý a výtrusy jsou podlouhle vřetenovité o velikosti 13–17 x 4,5–6 µm.
Kdy a kde kováře hledat
Hřib kovář se objevuje už od poloviny května a v některých letech bývá opravdu první houbou, kterou v lese potkáme. Najdeme ho jak v listnatých, tak i v jehličnatých lesích, na kyselých i zásaditých půdách. V nižších polohách si často vytváří symbiózu s dubem a bukem, v podhůří a horách je častější se smrky. Zajímavé je, že kováře často najdeme ve větší skupině – není výjimkou narazit na několik plodnic pohromadě.
Srovnání s příbuznými druhy barevných hřibů
| Druh | Hlavní rozpoznávací znak |
|---|---|
| Hřib kovář | Červené tečky na třeni, bez síťky |
| Hřib koloděj | Síťka na třeni |
| Hřib Quéletův | Světlý vzhled, jemné tečky |
| Hřib polosíťkovaný | Síťka v horní části třeně |
Hřib kovář patří mezi barevné hřiby, se kterými si jej méně zkušený houbař může snadno splést. Opatrnost je proto na místě, hlavně co se týče rozdílů na třeni a síťky nebo tečkování.
Vodítka při rozpoznávání barevných variet
Vedle běžného kováře existuje vícebarevná škála variet. Hřib kovář odbarvený (Boletus luridiformis var. discolor) má klobouk více do žluta a třen spíš s oranžovým než červeným tečkováním.
Sutorius junquilleus je celý žlutý včetně pórů a někdy bývá označen jako samostatný druh, jindy jen jako varianta kováře.
Kuchyňské využití a bezpečnost
Hřib kovář je považován za výbornou jedlou houbu – má příjemnou vůni a chutná lehce houbově. Velkou předností je, že tolik jako jiné hřiby nebývá napaden larvami. Nejvíce se hodí do omáček, protože má masitější dužninu. Syrový ale rozhodně nekonzumujte! Požití syrového může způsobit trávicí obtíže. Doporučuje se delší tepelná úprava a nedoporučuje se sušení – kovář na rozdíl od jiných druhů při sušení zvýrazněnou vůni ztrácí.
- vhodný do omáček
- výrazná barva a textura
- lepší delší vaření než sušení
- méně často napaden larvami
Z osobní zkušenosti musím říct, že narazit v lese na první lesklé plodnice kováře, to je vždy příjemné překvapení. Jeho barvy a proměnlivost přímo vybízejí k detailnímu zkoumání a v kuchyni dokáže vyniknout i bez sušení.
Co je dobré mít na paměti při sběru kováře
Sběr kováře není nijak složitý, jen je potřeba pozorně sledovat tečky na třeni a zbarvení klobouku. Důležité je také pamatovat, že některé podobné druhy mají síťku, kterou kovář postrádá. Pokud váháte, podívejte se na barvu pórů po otlačení a na rychlé modrání dužniny.
- ignorujte houby se síťkou na třeni
- modrání po rozkrojení je typické
- před konzumací vždy tepelně upravte
Když si na sběru dám záležet, odmění mě krásné, zdravé plodnice a hlavně jistota, že mám opravdu chutnou a bezpečnou surovinu.
Závěr: Kovář, jistota pro začátek houbařské sezony
Hřib kovář přináší do našich kuchyní nejen krásu barev, ale hlavně výbornou chuť. Je to ideální houba na omáčky a pro mnoho z nás také signál, že pravá houbařská sezona je tu. Jeho rozpoznání podle teček na třeni, barev klobouku a rychlého modrání je jednoduché, když víme, na co se zaměřit. Pokud se houbaření teprve učíte, právě kovář je skvělý pro získání zkušeností – a odměnou bude talíř plný chutí i barev.
- Jak bezpečně poznám hřiba kováře?Zaměřte se na červené tečky na třeni (bez síťky), klobouk se žlutými až hnědými odstíny a rychlé modrání po rozkrojení.
- Mohu kováře zaměnit s nejedlými druhy?Ano, například s hřibem kolodějem (má síťku na třeni) nebo hřibem Quéletovým (jemnější tečky, světlejší). Pozor na rozdíly především na třeni a v barvě klobouku.
- Dá se hřib kovář sušit?Nedoporučuje se – vůně díky sušení spíše mizí než zesiluje, na rozdíl od jiných hřibů.
- Kdy je nejlepší sezona na sběr kováře?Začíná už v polovině května a trvá do podzimu. Nejvíce ho najdete v listnatých i jehličnatých lesích po deštích.
Komentáře