Když se během procházky v lese na podzim zadíváme k zemi, někdy narazíme na méně známého, přesto nepřehlédnutelného obyvatele jehličnatých lesů – lošáka jeleního. Tato houba, která může mít klobouk až o průměru 30 cm a je ozdobena výraznými hnědými šupinami, patří k tradici houbaření u nás, ale najít ji není dnes úplně samozřejmé. Chcete vědět, proč se opět začíná objevovat v našich lesích a kde je šance ji najít? Tento článek vám prozradí nejen zajímavosti o jejím vzhledu a výskytu, ale i tipy, jak ji bezpečně rozeznat a chutně využít v kuchyni.
Nápadný vzhled lošáka jeleního
Jedním z prvních znaků, které Sarcodon imbricatus prozradí už z dálky, je jeho mohutný klobouk pokrytý soustředně uspořádanými, šedohnědými a často odstávajícími šupinami. Klobouk dorůstá často 60–200 mm, výjimečně ale až třiceti centimetrů v průměru. V mládí se klobouk tváří jako sklenutý, později bývá plochý a střed může být dokonce mírně prohloubený. Okraj klobouku mění svůj vzhled s věkem od podehnutého a hladkého ke zvlněnému a ostrému.
Pod kloboukem: Ostny místo lupenů
Namísto běžně očekávaných lupenů nebo rourky můžete pod kloboukem lošáka jeleního najít měkké a šedohnědé ostny, dlouhé až 10 mm. Tyto ostny jsou u okraje kratší a s věkem tmavnou. Ostny sbíhají až na třeň, což je důležitý rozpoznávací znak pro houbaře.
Charakteristická dužnina a vůně
Dužnina lošáka je bílá až šedohnědá, velmi tuhá a v mládí voní příjemně kořenitě. S přibývajícím věkem ovšem její aroma sílí a chuti se přidává lehce nahořklý tón, někdy až nepříjemný. Tento detail bývá rozhodující při rozhodování, zda houba skončí v košíku, či ne.
Lošák jelení byl dříve běžnou i tržní houbou, dnes je však vzácnější. V posledních dvou dekádách se ovšem do našich lesů opět vrací.
Kde, kdy a jak lošáka jeleního najít
Oblibu si lošák získal především v jehličnatých lesích, zejména pod jedlemi nebo smrky. Nejobvyklejší je podhorská oblast s písčitými půdami. Jeho sezóna nastává hlavně od srpna do října. Ve volné přírodě patří v současnosti k méně častým nálezům, což je důsledek znečištění ovzduší v minulých dekádách, které omezilo jeho výskyt. Nyní se ale pozvolna do našich lesů navrací.
Srovnání vlastností lesních lošáků
| Druh | Klobouk | Rozpoznávací znak |
|---|---|---|
| Lošák jelení (Sarcodon imbricatus) | Hnědé šupiny, až 30 cm | Dlouhé sbíhavé ostny |
| Lošák hořký (Hydnellum scabrosum) | Menší, kratší ostny | Modrozelená báze třeně |
| Lošák šupinatý (Sarcodon squamosus) | Fialové odstíny, kratší ostny | Roste pod borovicemi |
Možná záměna – pozor na podrobnosti
Při sběru je dobré všímat si detailů, protože některé příbuzné houby lze zaměnit. Například lošák hořký se odlišuje menšími plodnicemi, krátkými ostny a nápadně hořkou dužninou; při řezu je báze třeně modrozelená. Oproti tomu lošák šupinatý občas překvapí až fialovým nádechem klobouku a roste spíše pod borovicemi. Dříve byl s lošákem jelením často zaměňován, dnes se již rozlišují.
Jedlý pouze mladý – jak využít lošáka v kuchyni
Lošák jelení je výborný především v mládí, kdy je jedlý a celkem chutný. Později bývá dužnina příliš tuhá a chuť přechází do hořka. Mnozí ho vyhledávají i díky jeho použití v japonské kuchyni, kde je ceněným pokrmem s neobvyklým aroma.
- Jedlý pouze mladýStaré plodnice mají tuhou, hořkou dužninu.
- Vhodný na sušeníV mládí se může sušit a použitím zvýrazní pokrmy.
- Specifická kořenitá vůněVhodná do omáček a polévek.
Jako houbař oceňuji jemně kořenitou vůni mladého lošáka, ale přiznávám, že ve starším stáří ho do kuchyně neberu kvůli tvrdosti a nahořklé chuti. Nejraději ho sbírám v září v podhorských lesích – kdy bývá nejvoňavější a barevně nejzajímavější.
Drobné tipy pro snadnější určení lošáka jeleního
- Klobouk s velkými, zvedajícími se šupinami.
- Měkké ostny pod kloboukem, sbíhající na třeň.
- Dužnina s lehce nahořklou, kořenitou chutí.
- Připravovat hlavně mladé plodnice.
Lošák jelení stojí za pozornost každého, kdo rád objevuje méně známé jedlé houby v našich lesích. Pokud ho najdete v období od srpna do října na písčitých půdách pod smrkem či jedlí, zkuste ochutnat mladý exemplář a porovnat s jinými lesními úlovky. Znalost detailů jeho vzhledu a chuťových vlastností může obohatit nejen houbaření, ale i vaření s místními houbami.
- Na co si dát při sběru pozor? Největším rizikem je záměna s hořkými druhy. Sledujte klobouk, ostny a vůni houbové dužniny.
- Kdy je nejlepší doba na sběr? Nejvhodnější období je od srpna do října, nejlépe po dešti v jehličnatých lesích.
- Proč bývá dužnina lošáka někdy hořká? V pozdějších stádiích houba stárne, tuhne a rozvíjí typicky nahořklou chuť.
- Mohu lošáka usušit na pozdější použití? Ano, mladé plodnice je možné sušit a později používat – především do polévek a omáček.
- Jak poznám lošáka od podobných druhů? Klíčem jsou dlouhé sbíhavé ostny, klobouk s velkými šupinami a absence modrozeleného zbarvení na bázi třeně.
Komentáře