Elegantní dlouhá nožka a výrazný vzhled: lesní baletka mezi houbami. Jaké jsou vlastnosti této houby?
Každý houbařský výlet skrývá svá překvapení, zvlášť když narazíme na houby s netradičním vzhledem i životním stylem. Slizečka kořenující, latinsky Hymenopellis radicata, patří mezi ty druhy, které bývají často přehlíženy, ačkoliv se s nimi u nás setkáváme opravdu hojně. V tomhle článku zjistíte, pro koho je tato houba zajímavá, čím se liší a proč stojí za to ji znát.
Charakteristika a pojmenování
Naši předkové znali slizečku kořenující hlavně pod jménem penízovka kořenující. Nyní se více používá jméno podle jejího latinského označení Hymenopellis radicata. Spadá mezi houby čeledi Physalacriaceae. Občas se můžete setkat také se staršími názvy jako Oudemansiella radicata nebo Xerula radicata.
Popis: Jak poznat slizečku kořenující
- Klobouk: Široký 30–150 mm, klobouk je nejdříve zvoncovitý, později se rozprostírá do plochy se středovým hrbolkem. Barva se pohybuje mezi okrovou a okrově hnědou, často má výrazné vrásky a za vlhka je slizký a lesklý.
- Prstenec nehledejte, není zde.
- Lupeny: Široké 10–25 mm, nejprve bílé, později okrovějící; při suchu mohou mít tmavší ostří.
- Třeň: Válcovitý, nad zemí dlouhý 50–250 mm s šířkou 5–15 mm, dole silně kořenující. Kořenující část bývá delší než ta nadzemní a klidně může dosahovat délky až 500 mm.
- Dužnina: Bělavá, ve třeni tuhá, vůně nevýrazná nebo lehce ovocná, chuť mírná, někdy slabě nahořklá.
Přehled základních vlastností slizečky kořenující
| Vlastnost | Hodnota |
|---|---|
| Klobouk | 30–150 mm, okrově hnědý, slizký |
| Třeň | 50–250 mm, kořenující i do 500 mm |
| Doba růstu | Červen–listopad |
| Kuchyňské využití | Jedlá, slabší chuť |
Kde slizečku najdeme nejčastěji
Sezóna začíná v červnu a končí až na podzim. Roste jak jednotlivě, tak i ve skupinách hlavně v listnatých a smíšených lesích – oblíbené jsou zejména bučiny a dubohabřiny. Typický je pro ni růst na tlejících kořenech, pařezech a ve dřevě zejména buků a dubů. Kvůli hluboce kořenujícímu třeni přežije bez problémů i delší sucha, což je mezi houbami poměrně unikát.
Rozlišovací znaky pod lupou
V mládí je třeň tuhý a plný, s věkem ale vatovitě změkne nebo dutě vyprázdní. Časté je lehké zakroucení třeně. Jednou z mikroskopických pomůcek může být tvar výtrusů – ty jsou široce eliptické, průsvitné a hladké.
Možná záměna s jinými druhy
- Slizečka dlouhonohá (Xerula pudens): Má jemné ochlupení na klobouku i třeni a upřednostňuje teplejší oblasti.
- Ronivka podhorská (Hydropus subalpinus): Plodnice jsou menší, tenčí a výtrusy menší.
- Helmovka tuhonohá (Mycena galericulata): Běžný druh rostoucí taky na pařezech, ale má bělavý klobouk a chybí typický kořenující třeň.
„Díky hluboce kořenujícímu třeni může tato houba růst i v obdobích sucha, kdy jiné houby zmizí.“
Tipy k využití v kuchyni
Přestože jde o jedlou houbu, její kvalita není považována za vysokou – málo sytí, mírně nahořklá chuť zklame nadšence gastronomie. Sbíráme pouze klobouky, protože třeň zůstává výrazně tuhý. Hodí se do směsí na smažení, sušení smysl moc nedává.
Z vlastních houbařských zážitků mohu říct, že najít slizečku s tak dlouhým kořenem bývá někdy veselejší než její příprava v kuchyni. Za deštivého počasí si užijete opravdu slizký klobouk a někdy i trochu překvapení, jak hluboko se musí v lese kopat, abyste s celým kořenem houby vytáhli.
Na co si dát pozor při sběru
- Nikdy nesbírat plodnice s podezřelou barvou nebo zápachem.
- Pamatujte, že třeň je velmi tuhý – v praxi berte jen klobouky.
- Při větší suchu lze nalézt právě tuto houbu i bez ostatních druhů kolem.
Pamětihodný závěr
Slizečka kořenující je běžná houba našich lesů, lehce rozpoznatelná díky kořenujícímu třeni i lesklému klobouku. Patří mezi druhy, které se vyplatí znát, ač v kuchyni nepatří k favoritům. Přesto je radost ji na procházce najít, vidět její zajímavý růst i odhalit drobné detaily, které znají jen opravdoví houbařští srdcaři. Pokud máte chuť se podělit o svůj zážitek nebo tip, klidně s námi diskutujte v komentářích. Jedlé houby naší přírody překvapí vždy něčím novým!
- Jak poznám slizečku kořenující od podobných druhů? Nejlepší je sledovat barvu, konzistenci slizkého klobouku a proslulý hluboký kořenující třeň, zvlášť pokud ji najdete na tlejících kořenech nebo pařezech listnáčů.
- Je slizečka kořenující vhodná do všech kuchyňských úprav? Doporučuje se využívat jen klobouky, nejčastěji do směsí na smažení. Pro sušení nebo větší množství jídel postrádá příjemnou chuť i vůni.
- Kdy je nejlepší období na sběr? Roste hojně od června do listopadu, nejčastěji během vlhkých letních a podzimních dnů.
- Může být záměna slizečky nebezpečná? Mezi podobné druhy patří převážně také jedlé či nejedovaté houby, vždy je ale nutná pečlivá identifikace, aby nedošlo k omylu.
Komentáře